Aktuálně:

První pomoc

Když jsem se v únoru vracel ze školení trenérů, přemýšlel jsem hlavně o části týkající se první pomoci. Shodou okolností jsem totiž pár týdnů před tím v televizi viděl reportáž o tom, jak děti dokáží mnohdy lépe než dospělí zachovat duchapřítomnost a tím tak zachránit život. Nechal jsem se inspirovat a už v autě jsem začal přemýšlet, jak učinit osvětu v naší škole Ge-Baek. Takže jsem hned v pondělí nelenil a oslovil skvělého člověka, primáře MUDr. Pabištu, zda by si nenašel čas a přišel mezi nás.

A tak se za krásné slunečné neděle konalo v mladoboleslavském Sparingu školení 1. pomoci. Pan doktor nás informoval o zásadách, chybách i o nových poznatcích a dokonce jsme si mohli pod odborným dohledem vyzkoušet některé techniky a postupy. Jsem rád, že tato akce se setkala se zájmem, především vyšších technických stupňů, i když na začátku školení se v jejich očích zračily velké otazníky. Ty ale hned v zápětí zmizely a vystřídal je zájem a nadšení.

Seminář byl pro nás všechny přínosem, i když jediné mé přání je, aby znalosti, které si žáci odnesli, nemuseli použít doopravdy.

Zdeněk Vavruška ,
vloženo 30.dubna 2008

4. ročník šampionátu mládeže
o pohár města Frýdek- Místek v Taekwon-Do ITF

	Další fotografie naleznete ve stránkách oddílu JOOMUK Frýdek-Místek autoři fotofrafií: Marek Lazor, Markéta Kovaříková

V sobotu 19. dubna 2008 přivítalo město Frýdek-Místek již počtvrté mladé závodníky ve sportovním taekwondu ITF na mezinárodním šampionátu mládeže o pohár města Frýdek-Místek. Vlastnímu turnaji však předcházela několika měsíční organizační příprava, které se ujal tradičně bezchybně Jozef Juhás, vedoucí školy Taekwon-Do ITF Joomuk Frýdek Místek.

Na páteční večerní registraci závodníků nakonec dorazilo 133 žáků a juniorů z 12 škol taekwon-Do ITF ze 4 zemí. Mimo tradiční země jako Slovensko, Maďarsko a samozřejmě Česká republika se letošního šampionátu zúčastnili poprvé také sportovci ze Slovinska.

Pro všechny sportovce již také byla ve velké sportovní hale místní 6. základní školy připravena tři zápasiště, která už jen čekala na slavnostní sobotní zahájení. Toho se přesně dle propozic ujal v sobotu ráno v 9 hodin hlavní rozhodčí šampionátu, Jiří Teslík z Ostravy, kdy všem zúčastněným nejprve představil velmi vzácného hosta. Tím byla osobně primátorka města Frýdek-Místek, paní ing. Eva Richtrová, mimo jiné velká podporovatelka úpolových sportů. Město Frýdek Místek také tradičně přispělo nemalou finanční dotací na organizaci letošního šampionátu, za což mu velice děkujeme. Je vidět, že radnice Frýdku-Místku má veliký zájem podporovat nejen u nás tradiční sportovní odvětví jakými jsou fotbal, hokej či tenis, ale nebojí se přiznat svou podporu i jiným, také pro mnohé zajímavým aktivitám.

Po krátkém slavnostním zahájení mohlo začít vlastní soutěžení a boj o letošní trofeje a tituly šampiónů v jednotlivých kategoriích. Nad vším bděl sbor rozhodčích, kdy kromě rozhodčích jednotlivých zúčastněných škol zde byli pozváni také vybraní rozhodčí z Prahy.

Soutěžilo se ve dvou disciplínách taekwonda ITF, a to v technických sestavách a ve sportovním semikontaktním boji. Určitě není bez zajímavosti připomenout, že ve stejném okamžiku probíhalo v Brandýse nad Labem soustředění juniorské sportovní reprezentace České republiky, takže se reprezentanti bohužel nemohli tohoto šampionátu aktivně přímo zúčastnit. Avšak na kvalitě se to nijak neprojevilo, neboť velmi hezkých výkonů jsme se dočkali také od členů střediska talentované mládeže – severní Morava. Ti jsou již více jak 6 let absolutní špička v celé České republice a také většina juniorských reprezentantů České republiky je ze severní Moravy.

Nejprve se divákům představili žáci a žákyně v disciplíně technické sestavy, které jsou především u žáků nejvíce obsazované a získat zde medaili vyžaduje velmi dobrou techniku i vytrvalost, protože k vítězství vede často dlouhá cesta. Po žácích se v technických sestavách předvedli také junioři a juniorky. Přestože česká technická škola patří k nejlepším na světě, a bylo to vidět i zde, nešlo si zde ale nevšimnout vzrůstající tendence technické dovednosti u slovenských závodníků.

Po obědě již probíhala naplno také druhá soutěžní disciplína, pro většinu přítomných velice atraktivní sportovní semikontaktní volný boj. Taekwon-do je typické použitím široké palety kopů do všech stran a výšek včetně výskoků, což zde předváděli už také žáci a žákyně. Myslíme si, že si diváci i závodnici přišli na své. V juniorských kategoriích se sice již daleko více taktizovalo, ale na akčnosti jednotlivých zápasů to jistě neubralo, spíše naopak. Především vyšší juniorské váhy se překonávaly a o vítězství závodníci často bojovali do poslední vteřiny.

Po skončení poslední soutěžní kategorie již všichni závodníci netrpělivě očekávali závěrečný nástup a vyhodnocení nejúspěšnějších jednotlivců a pak především jednotlivých škol. Mezi žáky si poháry pro nejlepší odnesli domácí Petra Fröhlichová (JOOMUK Frýdek - Místek), Jan Čonka (Taekwon-do ITF Brno) a juniorka Denisa Morysová (Taekwon-do ITF Frýdek-Místek). Jeden pohár za nejúspěšnějšího závodníka se dostal také za hranice České republiky, když jej pro sebe mezi juniory nakonec vybojoval Denis Marák ze Slovenské akademie taekwon-do.

Nakonec zbylo předat to nejprestižnější, a to poháry města Frýdek Místek třem celkově nejúspěšnějším školám. Na třetím místě se letos umístila škola taekwon-do ITF Frýdek Místek (4-6-3), která tak oproti loňsku postoupila ze 4. místa na bronzový stupínek. Celkové druhé místo získala podobně jako i loni škola taekwon-do ITF Karviná (5-2-7) a z absolutního vítězství se již počtvrté v řadě za sebou opět hodně radovala domácí škola taekwon-do ITF Joomuk Frýdek-Místek (13-7-13) pod vedením Jozefa Juháse.

Kompletní výsledkové listiny a více jak 300 fotografií z průběhu celého letošního šampionátu mládeže můžete najít na internetové adrese školy na http://joomuk.taekwondo.cz, nebo na mob. čísle 6058071.

Jozef Juhás,
vedoucí školy Taekwon-Do ITF JOOMUK Frýdek Místek
vloženo 25.dubna 2008

Třeboňský kapr na vídeňském stole

	Další fotografie naleznete ve fotogalerii Autor fotografií: Marcel Heydušek, Silla

Není na denním pořádku národních federací, aby hostily ve své zemi prezidenta mezinárodní federace. Český svaz TKD ITF měl tu čest v naší republice přivítat 28.3. na dvoudenní návštěvu profesora Chang Unga, prezidenta TKD ITF a člena MOV, při příležitosti mezinárodního semináře a následných mezinárodních závodů konaných v nádherné jihočeské Třeboni. Ostatní členy delegace ITF tvořili pánové Ri Yong-sok, vedoucí technické komise ITF a mezinárodní instruktor pro Slovensko, Kim Chol-gyu, sekretář ITF a mezinárodní instruktor pro Rakousko, a v neposlední řadě pan Kim Hong-sik, člen Korejského výboru ITF.

V náročném programu jim byli průvodci pan Ladislav Burian, prezident Českého svazu TKD ITF, a mezinárodní instruktor pro Českou republiku pan Hwang Ho-yong. Kromě účasti na mezinárodních závodech Czech Open 2008, a to jak při eliminacích tak i při slavnostním finále, měl pan Chang Ung na programu několik setkání se zástupci zúčastněných zemí, diskusi s korejskými instruktory o brzkých změnách v ITF a projev na večerním slavnostním banketu, kde především nastínil budoucnost olympijského ITF a nejbližší úkoly mezinárodní federace.

Pan Chang Ung ve svých proslovech vyzvedl vysokou úroveň Českého svazu TKD ITF, který má již ve světě výtečné jméno. Czech Open se mu dokonce líbil natolik, že této soutěži nabídl do dalších let statut oficiální soutěže ITF, což je další prestižní ocenění kvality a spolehlivosti.

Veliký dík patří třeboňským lázním Aurora, které zajistily celé delegaci nezbytné zázemí na nejvyšší možné úrovni včetně léčebných kůr, které nestihli ani členové delegace ve svém, již tak bohatém programu, plně využít. Zástupci ITF v čele s panem profesorem Chang Ungem vyjádřili nesmírnou spokojenost s celou návštěvou České republiky, kterou by rádi v brzké budoucnosti zopakovali. Důkazem, že se nejedná o pouhé zdvořilostní prázdné fráze, byl i telefonát ze sídla ITF ve Vídni ten stejný večer, co delegace odjela, kdy ještě jednou zástupci ITF děkovali za návštěvu ČR našemu mistru Hwangovi po dobré večeři, kde hlavním chodem nebylo nic jiného než darovaní třeboňští kapři.

Doufejme, že i členové Českého svazu TKD ITF budou mít příležitost osobně popřát panu prezidentu Chang Ungovi k jeho blížícím se sedmdesátinám.

Martin Zámečník,
vloženo 10.dubna 2008

Jak jsem proflákal seminář

Jsou dvě hodiny ráno, pět dnů po semináři, mám v sobě platíčko ibalginů a v puse čerstvý zákrok zubního chirurga. Doktory nemám rád a zubaře už vůbec. Dneska v poledne po šestihodinovém pospávání v čekárně zubní ambulance, jsem si uvědomil, že už se nebudu koukat radši ani na Dr. House, protože se mi zdají divné sny o možných následcích špatně vytrhnutého zubu. Naštěstí vše dopadlo dobře, a přestože mi zubařka pořádně vynadala, vůbec House nepřipomínala. Snaha najíst se ještě před tréninky nedopadla zrovna nejlépe. Potom co jsem zjistil, že s umrtvenou půlkou úst se nenajíte, aniž by Vám po bradě nestékaly krvavé sliny, jsem po téměř 24hodinovém půstu předal svých dvacet deka pěkňoučké teplé sekané s výtečným bramborovým salátem přihlížejícímu homeless. Zjištění, že i tato podivná existence z pražských pitoreskních zákoutí má svoje hygienické normy a při pohledu nejen na můj do ruda zbarvený pravý koutek úst se jídla nedotknul, odcházím z lahůdek s půllitrovou Coca-colou Zero v ruce psychicky připraven zabít kohokoli, kdo se mě zeptá: „Co to piješ? Vždyť v tom není žádnej cukr!“ Sedím tu teď u počítače a přemýšlím, co napíšu o mezinárodním semináři. Nevím proč, ale prostá realita dnešního dne mě dává jakousi odůvodnitelnou vnitřní jistotu, že mám právo napsat místo tradičních neosobních glorifikujících opusů článek plný vlastních pocitů a poznatků.

Je středa 26.3.2008. Zima naposled dává o sobě vědět a já ze svou přítelkyní ujíždím v noci po trénincích směrem na jedno z nejkrásnějších jihočeských měst - Třeboň. Přestože jsem rozdal jasné instrukce týkajících se tréninků v době mé nepřítomnosti, natiskl stovky letáků o nejbližších akcích a vedl na nedávném soustředění  asi půlhodinový proslov ke všem mým adeptům danových zkoušek, odpovídám na jeden telefonát za druhým. Alespoň však neusínám díky adrenalinu, který ve mně hromadí zdvořilé vysvětlování vždy uvedené mým: „Tak jak je napsáno na letáku…“ nebo „Jak si můžete přečíst na webu…“. Kolem desáté dojíždím do Třeboně a vítám se s právě dorazivšími přáteli ze Slovenska, kterým se snažím pomoci s ubytováním. O pár desítek minut později stojím ověšen zavazadly ve dveřích našeho pokoje. Otevírám dveře a vlévá se do mě značný pocit úlevy spojený s neodvratně se blížícím odpočinkem. Stop - něco není v pořádku. Přítelkyně má ve tváři takový ten výraz, který chlapi neumí, ale chápou ho velmi dobře. Katastrofické scénáře komíhající se v mé hlavě utne pohled na dvě samostatné postele s elegantním nočním stolkem uprostřed. Před očima se mi míhají rovnice s mnohými proměnými jako dvě samostatné postele rovná se problém, dvě sražené postele a já spící uprostřed na těch prknech rovná se problém, požádat přítelkyni, jestli dojde do recepce změnit pokoje a sám se rozvalit mezitím na gauči je velmi lákávé, ale rovná se velký problém. V této kruté beznaději mi zvoní telefon. Že by další zvídavý rodič? Ne, ne jsou to bratia Slováci, kteří řeší stále obdobný problém. Role spasitele beznadějných cizinců uprostřed jim neznámé země (mírně narušeno faktem, že se jedná o Slováky) se snáší lépe než cokoli katastrofického a dávám si s nimi sraz za pět minut na recepci. Snažím se pomoc Slovákům, měním svoje klíče, beru hromadu věcí ze starého pokoje, odemykám nový pokoj, rozrážím dveře, znovu mnou prostupuje pocit ještě neodvratnějšího odpočinku kombinovaný s téměř hmatatelnou vizí luxusní manželské postele a zjišťuji, že bůh prostě neexistuje. Uprostřed evidentně menšího pokoje na mě zírají dvě sražené, nemlich ty samé postele, jako o patro výše.

Je čtvrtek 27.3.2008. S neodbytnou natěšeností na pořádné tréninky s mistrem vstávám ráno o půl hodiny před budíčkem. Tato ranní ornitologie mě natolik samotného zaskočila, že považuji za nezbytné se o tom alespoň zmínit. Přicházím do třeboňské haly spjaté nejen pro mě spíše se závodní činnostní a zdravím se s tuzemskými i zahraničními přáteli. Mistr přichází a asi tři desítky taekwondistů se řadí do vzorového nástupu. Náhle mistr mávne rukou mým směrem a říká: „Martine, budete mi pomáhat.“ Mísí se ve mně pocity cti ze svěřeného úkolu a zklamání z malého výhledu na to, že si pořádně zacvičím. Čest těsně vyhrává a samozřejmě bez ohledu na mé pocity asistuji mistrovi a snažím se překládat mistrovštinu do mé neumělé angličtiny a případně polštiny.

Účastníci z Polska, Slovenska a Nizozemí zajímavě doplnili pár účastníků z Čech. I když budu opět nazván neprávem pragocentristou, nedovolím si vynechat poznámku, že účast zástupců moravských škol byla nulová, jakoby bylo na Moravě po nějaké kruté řeži či co?! Nepřijel dokonce ani Kamil Šámal s Jirkou Teslíkem, přestože jsem měl opět připravenou nohejbalovou síť a míč. Takže znovu kontumace ve prospěch kobukson aneb týmu smrtící nohy.

První trénink začíná a mistr vysvětluje základní techniky a procházíme systémem sestav od počátku až k choong-moo. Již z prvního semináře je patrné, že atmosféra bude maximálně přátelská až téměř rodinná. Prvotní ostych opadá a lidé se čím dál víc ptají mistra na rozdílné interpretace jednotlivých technik. Hned po skončení se pouštím do krátké sondáže Slováků, kteří jako jediní zatím mistra ještě neznají. Na otázku, co je pro ně nové nebo jiné, odpovídají, že hodně věcí. Po stručné diskusi zjišťuji, že se jedná především o systémové věci jako například, jestli se přípravný postoj dělá dopředu či dozadu a podobně. Opět si uvědomuji, že i tak přesně kodifikované bojové umění, jakým TKD je, záleží na vlastním porozumění a i zde je značná vůle v tom, co je dokonalé provedení techniky. Dobře znám korejského mistra Ri působícího na Slovensku stejně jako několik dalších mistrů a velmistrů po celém světě a vím, že se vyplatí poslouchat a cvičit, i když si myslíte, že právě jedině Vy tu techniku cvičíte správně. Pro mě osobně je jeden z největších motivačních motorů v tréninku TKD pocit začátečníka umocněný opravou nějaké naprosto bazální techniky. Vždyť cíl máme všichni jeden – zacvičit maximálně silnou, rychlou a smysluplnou techniku, k čemuž nemusí vždy být pouze jedna cesta.

Rychlý oběd a registrace, na které musím registrovat účastníky semináře a zkoušek. V předem určený čas pro registraci přichází pár jedinců. Většina lidí přichází s koncem nebo i později, některé musím dokonce volat. Výsledek – místo první půlky odpoledního tréninku registruji, počítám peníze, vyplňuji příjmové doklady, prohrávám verbální souboj s ženským osazenstvem registrační místnosti, a když na argumenty typu :“ Martine! Martine!! Martine!!!“ nenalézám radši protiargument. Beru si sebou rozdělanou práci a odcházím do tělocvičny, kde již mají za sebou trojkrokové a dvojkrokové souboje. Po přestávce se pokračuje s jednokrokovými souboji, polovolným a přípravou na volný souboj.

Mistr poslední roky věnuje značný podíl své výuky soubojům. Globální snahy ITF navrátit se k původnímu pojetí souboje obsahující typické techniky pro naše bojové umění jako otočky nebo násobné kopy jsou hlavním bodem programu každého mistrova vysvětlení systému sparingů. Důraz je také kladen na logické používání bloků a čistotu technik. Již za života zakladatele TKD jsme mohli slyšet i z jeho úst výroky o „kohoutích“ zápasech. Dnes spíše slýcháme věty o kickboxu. Kam povede vývoj tradičního TKD dále? Profesionální souboje a olympiáda budou nejenom zajímavým popularizačním momentem pro TKD, ale i zároveň velkou zkouškou, jestli tradiční hodnoty mohou obstát v moderním světě. Když si pouštím rozhovor se zakladatelem TKD z roku 2001, a slyším mluvit generála Choie o závodech jako malilinkaté části systému a v roce 2008 slyším od prezidenta ITF o sportu v TKD jako o 30% složce, začínám mít strach.

Po tréninku je na programu volná zábava ve vířivkách a proudech vodního areálu místních lázní a poté společná večeře. Sedím vedle mistra a při nenucené zábavě si uvědomuji rodinnou atmosféru celé akce. Ať jsem byl na jakémkoli z několika desítek zahraničních seminářů, nikde jsem neměl tento familiérní pocit. TKD je opravdu způsob života.

V noci přicházím na pokoj a do brzkého rána dovyplňuji všechny možné výkazy, počítám peníze a připravuji další nezbytné podklady k zítřejšímu dni. Až tam jsem si uvědomil další jedinečnost této akce. Za organizační poplatek 500Kč dostali všichni účastníci certifikát z rukou mistra, lázeňský bazén, výbornou večeři s přípitkem, opravdu hezké tričko a v neposlední řadě halu, ve které se cvičilo s ostatním servisem. Vše dohromady samozřejmě přesáhlo, třeba i několikanásobně, ono navíc vybírané „pětikilo“ k poplatku ITF, ale finanční ztrátu se podařilo dopředu zalepit především díky pomoci místních Lázní Aurora, kterým patří za toto velký dík.

Je pátek 28.3. 2008. Budíček opět zvoní nesnesitelně brzy, ale tentokrát kvůli předseminářovým povinnostem. Rychle něco stáhnout z internetu a zajít objednat léčebné kůry do lázní. Opět se scházíme v třeboňské hale na dopolední trénink. Na některých je již znát únava a volí po včerejším nabitém programu roli pozorovatelů. Cvičí se vyšší sestavy a pokračuje se v systému soubojů. Mistr pečlivě vysvětluje a online stíhá navigovat zbloudilé auto představitelů ITF na okružní jízdě Českou republikou. Na oběd bereme mistra sebou do Plzeňské restaurace a debata o všem kolem TKD pokračuje i tam.

Poslední trénink a všichni cvičí nácvik sebeobrany a boje proti noži a další vyšší technické sestavy. Společné focení a rozdání certifikátů účasti je hezkou tečkou za celou akcí. Prchám do hotelu se převléknout na danové zkoušky a cestou mě začíná pekelně bolet zub. Snad to nebude nic strašného…

Martin Zámečník,
vloženo 4.dubna.2008

Danové zkoušky 28.3.2008

	Autor fotografií: Marcel Heydušek, Silla

Dne 28.3. v netradiční podvečer se v tělocvičně třeboňských lázních  sešlo 15 českých adeptů a jedna polská adeptka na danové zkoušky. Někteří adepti byli již více než rozcvičeni dvoudenním maratónem mezinárodního semináře, jiní odpočatí dorazili ze svých domovů. Všichni však v napětí předstoupili na svůj téměř dvouhodinový výkon před zkušební komisi pod vedením našeho mistra Hwanga.

V čem byly tyto zkoušky výjimečné? Rozhodně to nebylo pouze tím, že zkušební komise seděla za (svazovým ubrusem umně zamaskovaným) masážním lůžkem. Nepřehlédnutelným faktem byl velký věkový rozdíl mezi žadateli. Zatímco nejmladšímu žadateli bylo necelých 11 let, nejstarší adept přesáhl padesátku. I pro nezaujatého pozorovatele musely být tyto zkoušky důkazem toho, že taekwondo je na celý život. Nejenže zkoušku vykonávali opět tři veteráni, ale přibude nám i další černý pásek v žákovské kategorii. Výjimečná byla i jednoznačná početní převaha členů z jedné školy.

Všichni adepti podali výkony s maximálním nasazením a bojovností ve snaze získat od mistra co nejlepší body. Několik slabších momentů přehlušilo spoustu hezkých výkonů a celkový dojem ze zkoušek byl i mistrem hodnocen více jak uspokojivými body. Vyšší moc, v podobě příjezdu prezidenta ITF do Třeboně, časově omezila zkoušky a nedovolila tak adeptům prezentovat, zde tak často kritizované, znalosti z oblasti teorie.

Velký dík patří členu třeboňské školy - panu Zdeňku Chaloupkovi a lázním Aurora, kteří zajistili zdarma tělocvičnu v krásném prostředí odpovídající slavnostnímu okamžiku, kterým zkoušky na černý pásek jistě jsou.
Zde můžete shlédnout výsledkovou listinu s celkovým bodovým hodnocením.

Jménem technického oddělení gratuluji všem žadatelům a přeji hodně dalších úspěchů ve společné cestě taekwondo!

Martin Zámečník,
vloženo 2.dubna.2008

Návštěva Mistra v novém oddílu

Dne 6. března 2008 navštívil Mistr Hwang Ho Yong, VIII.dan, město Příbram. Účelem této návštěvy bylo seznámení pana Mistra s místním klubem Rebeca Taekwon-Do, který byl dne 16. února 2008 přijat za řádného člena Českého svazu Taekwon-Do ITF. Mistra Hwang Ho Yong doprovázel při jeho návštěvě pan Martin Zámečník, IV.dan. Jelikož fungoval příbramský klub v minulosti pod jiným subjektem - uvádím tuto informaci záměrně - setkání členů s Mistrem Hwang Ho Yong bylo opravdu nezapomenutelným zážitkem. Vraťme se  ale na začátek. Mistra Hwang Ho Yong a pana Martina Zámečníka na domluveném místě přivítal předseda klubu, pan Libor Petrášek, dále pak následovala společná cesta do tělocvičny. Členové klubu čekali již nastoupeni, většina z nich měla trému, takto vzácnou návštěvu si nenechali ujít ani rodiče dětí. Po společném pozdravu pan Martin Zámečník představil pana Mistra Hwang Ho Yong,  pak zahájil rozcvičku, a protože je Příbramský klub  nováčkem v Českém svazu Taekwon-Do ITF,  tak jsme s technikami začali hezky od začátku. Mistr Hwang Ho Yong a Martin Zámečník precizně vysvětlovali jednotlivé techniky a principy Taekwon-Do ITF. Na závěr tréninku poděkoval pan Libor Petrášek panu Mistru Hwang Ho Yong a panu Martinu Zámečníkovi za návštěvu a předal malou pozornost. Teď nás čeká jenom trénovat a trénovat, abychom do příštího setkání zlepšili svoji techniku.

Ještě jednou děkujeme. Taekwon

Libor Petrášek ,
vloženo 15.března 2008